V poslední době celkem často pobaveně sleduji disputace, často i velmi emocionální, na téma používání termínu pacient nebo klient ve zdravotnictví.
Je zajímavé, kolik aspektů se mísí v tomto rozdílném označení toho, kdo potřebuje zdravotní péči. Latinský původ obou slov je také vypovídající. Zatímco pacient vychází z latinského slova pati – něčím procházet či trpět, klientem byl nejčastěji označován chráněnec. Moje preference je v tomto případě celkem jasná, raději budu chráněnec než trpící, ale vážně. V našich zeměpisných šířkách je za pacienta označován ten, kdo žádá zdravotní péči a za klienta ten, který čerpá nějakou službu, většinou za peněžní plnění. A tady je zakopaný pes. Slovo klient odmítá používat každý, kdo spojení zdravotnictví a peněz pokládá za cosi nestydatého, nemorálního, za novodobé tabu a výplod kapitalismu, za důkaz plíživé privatizace zdravotnictví. Neuvědomuje si však, že peněžní plnění za zdravotní péči tady bylo vždy, dokonce i v čase tak zvaného bezplatného zdravotnictví. To, že šlo pouze o iluzi je poměrně jasné, protože vždy tady byli ti, co platili (pojištění či daně) a ti, co za poskytování péče byli placeni (zdravotníci, výrobci, dodavatelé atd.). Jen jsme ty peníze neviděli a proto jakoby nebyly.
Napadá mě ale ještě jiná rovinu významu obou slov. Zatímco pacient je ten, co trpí a je tedy víceméně méně pasivním chudákem, který čeká na milosrdenství zdravotníka, klient už navozuje zdání více rovnoprávného vztahu. Existuje nějaká služba, její rozsah a konkurující si poskytovatelé takové péče a je na mně, abych volil. Netvrdím, že je to vždy jednoduché a s ohledem na individuální schopnosti, možnosti a zdravotní stav možné. Měli bychom to ale využít vždy, kdy je to alespoň trochu schůdné. Právě v situacích, kdy nám nejde o život, bychom si to měli trénovat. Až se vycvičíme, budou z nás aktivní pacienti, pardon klienti… je to vlastně jedno, hlavně, že se nám dostane služby podle našich přání, potřeb a preferencí.
21.1.2013
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
