Mnoho, a ne všechny jsou vzájemně kompatibilní. To vyšlo zcela jasně najevo v rámci semináře na téma Nové technologie a veřejný zájem, který se konal 22. září v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Nejčastěji formulovaným veřejným zájmem je zajištění kvalitní a dostupné hrazené péče pro pacienty se současným požadavkem na udržitelný systém úhrad této péče. Na první pohled jde o vyvážený požadavek. Na druhý pohled je jasné, že k naplnění tohoto veřejného zájmu chybí jakékoli stanovení priorit či strategie a že obsahové vymezení jednotlivých požadavků je „na vodě“.
V první řadě neumíme objektivně měřit kvalitu (efekt) stávající zdravotní péče, o kvalitě a užitku nových (ale také starých a léta používaných) technologiích ani nemluvě (snad s výjimkou léčivých přípravků). Když už jsme u léků, právě u nich si rozpory veřejného zájmu můžeme hezky ilustrovat. Chceme léky kvalitní, bezpečné, účinné, levné a dostupné. Aby byly levné, regulujeme cenu tak „dobře“, že léky v ČR patří mezi nejlevnější v Evropě. Problém je, že některé z nich se stávají nedostupné pro pacienta, protože mizí za hranicemi. U většiny ostatních léčebných, diagnostických či preventivních modalit (technologií) nám ale chybí validní a ověřitelná data nejen o kvalitě, ale i o ceně produkce. Pokud se ptáme, zda máme nějaký propracovaný a hlavně transparentní systém úhrad této péče, zasvěcení dobře vědí, že nemáme. Ve druhé řadě je naplňování takového veřejného zájmu značně ideologicky zabarvené a momentálně se nacházíme v etapě slibů a plošného rozdávání.
Také proto, se velmi často stává, že za veřejný zájem je pokládána a zároveň hned uspokojována řada partikulárních zájmů a požadavků. Těmi co se objevují pravidelně je například zachování stávající sítě zdravotnických zařízení, popřípadě vznik nových, zaměstnanost v tom kterém zdravotním odvětví, finanční ohodnocení nespokojených zdravotníků a uspokojení dalších (více či méně oprávněných) nákladů poskytovatelů a někdy dokonce i záchrana různých podnikatelských aktivit. Vstřícnost k tomu či onomu zájmu se pak dobře zdůvodní zájmy pacienta.
Je ale tzv. „švédský stůl“ českého zdravotnictví skutečným zájmem pacienta? Příjmy mají vždy limity a tudíž myslet si, že výdaje ve zdravotnictví je mít nebudou čím dál větší, je dětinskost. Již dnes začíná stále více platit, že úhrada nejlevnějšího splní naplnění „práva“ na „bezplatnou“ zdravotní péči. Je toto v zájmu stále náročnějšího a informovanějšího pacienta? Kombinace úhrady levného a nemožnosti doplatit si legálně na lepší povede dříve či později buď k přídělovému zdravotnictví, nebo k tomu, že místo pohodlného sedanu bude naše zdravotnictví připomínat dýchavičný dvoutakt Zn. Podprůměr, zato pro každého dostupný.
15.10.2015autor:
