Nevěřme všemu, co se povídá a píše, buďme ale obezřetní ke všem tzv. regulačním a úsporným opatřením, které by nám odpíraly péči, ne kterou máme podle zákona právo. Smíříme se s tím, že si pilulky na rýmu a kašel platíme ze svého, pokud jde ale o zdraví a život, máme plné právo na kvalitní, dostupnou a včasnou léčbu.
Sdělovací prostředky, ale i někteří politici, se poslední dobou předhánějí v tom, jak nás účinně vyděsit a nahnat nám hrůzu z věcí budoucích.
Palcové titulky hlásí přicházející krizi všeho a všech, vzrůstající nezaměstnanost, rozpad Evropské unie, zdražení, rozpad hodnot a další menší či větší katastrofy. V posledních měsících se ještě nosí strašení zdravotnictvím. Noviny se hemží výroky jako nebude na zdravotní péči, pacienti si budou muset ještě více připlácet, zdraží léky apod. V posledních týdnech se ještě přitvrdilo – „Nebude na léčbu nákladných onemocnění“, „Ministr určí jaká léčba je již luxus“ a další a další……
Na obecné strašení jsme si víceméně již zvykli a v zájmu zachování svého psychického zdraví to odbýváme slogany typu „Nějak bylo, nějak bude“ či „Když nejde o život, jde o …nic“
Jenže v případě zaručených a alarmujících informací, týkajících se konkrétních skupin pacientů už o život nebo zdraví jde, a toho by si měli být vědomi všichni, kdo takové „zaručené“ informace sdělují a šíří a nejvíce ti, kteří chtějí šetřit na nepravém místě.
Kauzy, které hýbaly virtuálním prostorem.
V Hospodářských novinách jsme se první lednový týden dozvěděli, že tzv. luxusní léčba (nebude hrazena z veřejného zdravotního pojištění) bude ta, co přesáhne 1 092 900 Kč. V článku se to vydávalo skoro za hotovou věc ve spojení s posuzováním účinnosti léčby vzhledem k vynakládaným finančním prostředkům (tzv. HTA, Health technology assesment). Už jsme se ale nedozvěděli, že takový postup nemá dosud oporu v českém právním řádu. Při znalosti legislativního procesu u nás si zároveň troufám tvrdit, že nebude mít právní oporu nejméně celý další rok, spíše však déle.
Pacienti vyžadující takovou léčbu, a je jich celá řada (např. onkologičtí pacienti, pacienti s transplantacemi apod.) se tedy mohou uklidnit. Na druhou stranu obezřetnost a vzpoura je nutná pro případ, že by byla komukoli odpírána nákladná léčba. Bylo by to totiž protiprávní. To ostatně ukázal poslední vývoj boje pacientů s roztroušenou sklerózou za přístup ke kvalitní, byť nákladné péči. Když pohrozili žalobou, přístup k léčbě jim byl přislíben.
Na léčbu vysoce nákladných (rozuměj vzácných) onemocnění se v systému finance musí najít, pokud se tedy i nadále chceme řadit do vyspělé Evropy. Léčba vzácných nemocí navíc tvoří asi 2,6 % všech vynaložených nákladů na zdravotní péči. Systém rozhodně nezkolabuje kvůli péči o tyto pacienty. Není také velká pravděpodobnost, že by tyto náklady rostly významněji v budoucnosti, a to vyplývá již ze samotné podstaty těchto onemocnění. Onemocní jimi méně než 5 osob na 10 000 lidí ale u některých diagnóz je to 1 člověk na 100 – 200 000 obyvatel. V současnosti je známo asi 7 000 diagnóz a v ČR žije asi 5 000 lidí takto nemocných.
Je tedy třeba děsit pacienty, kteří již tak jsou osudem zkoušeni?
25.1.2012
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
