Vláda na svém posledním dubnovém zasedání schválila záměr systémových změn v oblasti zdravotnictví. Jedná se vesměs o soubor kroků správným směrem, byť ďábel se skrývá v detailech a těmi dokument rozhodně neplýtvá. Některé návrhy příliš nepomohou, ale ani neuškodí. Kromě toho, dokument zcela opomíjí určité palčivé problémy českého zdravotnictví.
Omezení neprůhledného outsourcingu, rozsáhlejší využívání elektronických aukcí, centralizovaných nákupů, či zveřejňování smluv mezi poskytovateli péče a pojišťovnami lze uvítat. Znovuzavedení přístrojové komise ničemu neublíží, nicméně musíme připomenout, že ani ta v minulosti nezabránila zbytečným nákupům předražených přístrojů. S rozvojem a kultivací úhradového mechanismu DRG souhlasíme, nejsme si ale jisti, jak tomu konkrétně napomůže převod Národního referenčního centra přímo pod Ministerstvo zdravotnictví.
Snížení přídělu do provozního fondu pojišťoven (o cca 800 mil. Kč) již navrhnul ministr financí, protože se jedná o jeho vyhlášku. Ministr Němeček přichází ještě s nápadem snížit na polovinu příděl do rezervního fondu. Zapomíná ovšem na fakt, že VZP má rezervní fond několik let nenaplněn, a vnitřní dluh tak dosáhl více než dvě miliardy korun. Efekt uvolněných prostředků ze zaměstnaneckých pojišťoven (600 mil. Kč) by tak byl zcela vymazán nutností doplnit alespoň na polovinu rezervy VZP. Zbývající variantou zůstává nad nenaplněním tohoto fondu největší pojišťovny nadále zavírat oči.
Některé návrhy vyvolávají úsměv a navozují dojem, že ministr Němeček se snažil uměle prodloužit seznam opatření, „aby jich bylo hodně“. K nim můžeme zařadit bod Systém řízení organizací zřízených Ministerstvem zdravotnictví. Zde se píše o tom, že bude „průběžně vyhodnocovat platební schopnost jednotlivých organizací, monitorovat jejich úroveň a tempo zadlužování a sledovat jejich finanční stabilitu.“ Cožpak ministerstvo dosud nesledovalo hospodaření svých vlastních nemocnic? Nevědělo, za co utrácejí své prostředky?
Co lze považovat za závažný nedostatek, je absence opatření v oblasti nadbytečných kapacit. Dlouho víme o mezinárodně nadprůměrném počtu akutních lůžek a jejich podprůměrném využívání. Rušení lůžek, rozumějme rušení oddělení či celých nemocnic, však představuje ožehavé politikum a současná vláda rozhodně nic anti-populistického provádět nehodlá. Stejně tak se opatření pro zvýšení transparentnosti a efektivnosti vůbec netýkají nemocnic zřizovaných kraji. Ministr Němeček se patrně obává jít do střetu s mocnými hejtmany. Připomeňme si např. průšvihy středočeských nemocnic či Krajské zdravotní Ústeckého kraje.
Konečně, nikterak se neřeší zcela zásadní problém českého zdravotnictví, a to vliv stárnutí populace. Zatímco k důchodové reformě bylo ustanoveno několik expertních komisí a určitá opatření se v posledních letech podařilo prosadit, v oblasti zdravotní péče jako kdyby se toto téma dlouhodobého horizontu ignorovalo. Přitom dopad demografických změn na zdravotnictví bude pravděpodobně ještě dramatičtější než na důchodový systém.
Sečteno a podtrženo, pokud se ministrovi Němečkovi podaří realizovat většinu záměrů, můžeme mu jen zatleskat. Ale pro finanční stabilitu systému a zachování kvality a dostupnosti péče bude muset přijít ještě s dalšími návrhy.
4.5.2014autor:
