V současnosti probíhá meziresortní připomínkové řízení novel zákonů o zdravotních pojišťovnách. Pokud si někdo představoval, že se v nich dočkáme koncepčních změn systému veřejného zdravotního pojištění, které nová vláda naznačovala v programovém prohlášení, musí být poněkud zklamán.
Na co se mají zdravotní pojišťovny a pojištěnci těšit od příštího roku? Pokud záměry Ministerstva zdravotnictví projdou celým legislativním procesem, pojištěnci budou mít delší čas na změnu pojišťovny. Nyní musí přestup ohlásit nejpozději do 30. června, aby jej mohli uskutečnit k 1. lednu následujícího roku. Podle nového návrhu by měli čas až do 30. září. Nemění se však nic na tom, že tak půjde učinit jen jednou za rok, což konkurenci pojišťoven rozhodně neprospívá.
Ty budou muset zveřejňovat smlouvy s poskytovateli péče. Dosud platila jen dobrovolná dohoda, kterou pojišťovny nedodržovaly s tvrzením, že se zveřejněním musí souhlasit také poskytovatelé. Ministerstvo tedy zareagovalo povinností navrženou přímo do zákona. Co hodnotím negativně, je zveřejňování pouze nových smluv od účinnosti zákona. Nebude tedy k dispozici delší časová řada, ani za několik let zpětně. Ministerstvo tuto možnost zvažovalo, ale argumentuje údajně vysokými administrativními náklady.
Podobná situace nastává s problematikou náboru pojištěnců prostřednictvím třetích osob. Ministr Němeček již před několika měsíci uzavřel s pojišťovnami memorandum, podle kterého se pojišťovny měly této praxe vzdát. Podle svědectví mnohých pojištěnců se však nevybíravé praktiky náborářů opakovaly. Zákaz se tak dostal do návrhu zákona, ale pojišťovny si sice nebudou moci najmout externí firmu či OSVČ, nicméně mohou náboráře udělat svými zaměstnanci, či je přijmout na dohodu o pracovní činnosti.
Preciznější zamezení střetu zájmů u ředitelů pojišťoven a členů jejich orgánů je možné jen přivítat, stejně jako povinnost poskytnout data Ministerstvu zdravotnictví. Rozpaky ovšem vyvolává návrh snížit objem rezervních fondů na polovinu současné výše. Tyto fondy mají sloužit ke krytí mimořádných výdajů způsobených přírodními katastrofami či epidemiemi. V době rozmáhající se epidemie eboly jde o poněkud cynický krok. Každopádně se nedotkne VZP ČR, protože ta má rezervní fond dlouhodobě nenaplněný. A tento problém se v návrzích nijak nereflektuje.
Závěrem lze konstatovat, že ministr Němeček přichází s několika „dobrými věcmi“, ale jedná se o řešení jen některých dílčích nedostatků, k tomu navíc s diskutabilními dopady. Na řešení hlavních problémů českého zdravotnického systému si tak budeme muset ještě počkat.
25.8.2014autor:
