Všeobecně panující mýtus, který má kořeny někde v raně křesťanském pohledu na hříchy, spojuje obezitu s obžerstvím a bohatstvím peněz. Pokud pomineme genetické předpoklady či poruchy metabolismu, jedná se vlastně o zdánlivě logický vztah – ten kdo má více peněz, může si koupit více jídla. Moderní studie však takto jednoznačný vztah zpochybňují.
 |
| Ilustrační foto |
Bylo by nošením dříví do lesa, kdybychom se podrobně věnovali negativním dopadům obezity na zdravotnické systémy a jejich financování. Připomeňme jen, že nadměrná váha představuje významné riziko u celé škály diagnóz, infarkty počínaje, přes mrtvici a cukrovku a některými druhy rakoviny konče. Náklady na léčbu těchto chorob neustále stoupají. Právě vysoká míra obezity v USA (přes třetinu dospělé populace) je uváděna jako jeden z hlavních faktorů, proč Spojené státy dávají nejvyšší podíl HDP z vyspělých zemí na zdravotnictví.
Brian Houle z Coloradské univerzity si všímá nejnovějších studií, které se zabývají jevy spojenými s obezitou. V odborném žurnálu Social Science and Medicine byl nedávno publikován článek, který se zabýval vlivem sociálního statutu a hospodářského rozvoje. Na základě dat z 67 zemí z různých světadílů formulovali autoři následující závěry. Předně, míra obezity obecně roste s hospodářskou vyspělostí, což by potvrzovalo v úvodu zmíněný mýtus na agregátní úrovni. Nicméně jako zajímavý se ukázal fakt, že v hospodářsky vyspělejších zemích jsou obézní spíše ty skupiny, které mají nižší sociální status, a tím i příjem. Opak platí pro méně rozvinutých státy.
Autoři se pokusili tyto výsledky interpretovat stejně jako jiní autoři podobně zaměřené studie v časopise Sociology of Health and Illness. Tak především, v hospodářsky vyspělých státech byla prakticky vymýcena chudoba v tom smyslu, že by chudí trpěli hlady. To naopak neplatí v méně rozvinutých zemích. Ve vyspělých státech se lidé s vyšším sociálním statutem a vyššími příjmy více věnují zdravému životnímu stylu, nejen co se týče výživy, ale také pravidelného pohybu.
Pokud bychom jako ukazatel obezity použili BMI (Body Mass Index, čím větší poměr hmotnosti k výšce postavy, tím větší BMI), mohli bychom podle autorů studie konstatovat, že vyšší BMI je více spojen s aktivitami typu nakupování, sledování televize a návštěva sportovních akcí v roli diváků. Lidé s nižším BMI naproti tomu provozují více aktivních sportovních aktivit, více navštěvují sportovní akce a věnují se čtení.
Vidíme tedy, že vztah mezi obezitou a příjmy jednotlivce či rodiny není jednoznačný a závisí na více faktorech. Nízkopříjmové rodiny, které holdují nezdravému jídlu a sedavým aktivitám, budou představovat ve vyspělých státech čím dál větší riziko pro zdravotnické systémy a jejich udržitelné financování. O to více by měla státní zdravotní politika a pojišťovny motivovat ke zdravějšímu životnímu stylu.
20.10.2014autor:
