Mezinárodní organizace OECD nedávno vydala studii týkající se kvality zdravotní péče v České republice. Jedná se o zajímavý text, který by si měli přečíst nejenom na Ministerstvu zdravotnictví, ale také všichni ostatní činitelé formující český zdravotnický systém.
Nejprve uveďme ty příjemnější věci. Experti OECD vyzdvihli některé změny, které se odehrály v posledních letech. Například úmrtnost pacientů, kteří prodělali infarkt, se od počátku tisíciletí snížila na 6,8 %, tedy o polovinu, a v rámci států OECD dosahujeme lepších výsledků, než je průměr. Česká republika jako první země zavedla screeningový program zaměřený na rakovinu konečníku. Pozitivního hodnocení se dočkalo i rozšíření práv pacientů z roku 2012.
Naopak podíl obézních lidí v dospělé populaci neustále stoupá a podle aktuálních dat dosahuje 21 %, což o čtyři procentní body přesahuje průměr OECD. Česká republika je údajně jedinou vyspělou zemí, kde roste spotřeba tabáku. Počet indikovaných srdečních chorob převyšuje průměr OECD více než dvojnásobně. Špatná čísla se dále objevují u případů mrtvice či rakoviny děložního čípku.
Obecně nám mezinárodní organizace vytýká nedostatečný systém monitoringu, kontroly, řízení a zlepšování kvality zdravotní péče. Chybí motivační prvky, které by jej pomohly vybudovat. Např. úhradové mechanismy, podle kterých zdravotní pojišťovny platí lékařům, se zakládají především na počtu pacientů a vykázaných výkonů, málo však zohledňují kvalitu zdravotní péče. Nemotivují ani k získání akreditace, která by zajišťovala určitou úroveň kvality. Některé ukazatele se již sice u nás používají, zaměřují se ale nevhodně na minimální požadavky nebo nejsou systémově využívány.
Za slabinu je také považována nízká míra informovanosti pacientů, kteří netuší, které zařízení a který lékař je kvalitnější a jak by to měli vůbec poznat. Neprovádí se ani pravidelné monitorování spokojenosti pacientů na celonárodní úrovni. Pacientské organizace by také měly hrát větší úlohu při definování kvality péče.
Již jako evergreen, a to nejen v oblasti zdravotnictví, působí kritika absence dlouhodobé koncepce a neustálého střídání ministrů a vlád, které s sebou nese i personální nestabilitu na úrovni nižšího odborného aparátu. Pro kompetentní rozhodování je potřeba lepší spolupráce vlády, místních samospráv, pojišťoven a pacientských organizací a kromě toho posílení datové infrastruktury. Způsoby shromažďování potřebných dat jsou roztříštěné, což brání jejich kvalitní analýze a vyváření podkladů pro odpovědné rozhodování.
OECD taktéž poukazuje na nedostatky v oblasti prevence. Neexistuje hodnocení preventivních programů, které by umožnilo posoudit jejich efektivitu. Chybějící data se právě zde projevují tím, že tyto programy se zaměřují jen obtížně. Když už v České republice přijdeme s programy, které prokazatelně snižují úmrtnost (např. výše zmíněný screening), projevuje se nízká informovanost pacientů i jejich motivace se do programu zapojit. Např. programu screeningu rakoviny děložního hrdla se účástní asi 51 % českých žen, zatímco průměr zemí OECD činí 60 %.
Všechny výše uvedené problémy bychom podle OECD měli odstranit. Jde však o dlouhodobé nedostatky, které nám jsou dobře známy mnoho let a k jejichž řešení chyběla politická vůle, nebo jim bránily různé vládní krize. Doufejme, že příští hodnocení OECD bude pro Českou republiku vyznívat příznivěji.
5.8.2014autor:
