Ministr Němeček slíbil stabilizovat systém veřejného zdravotního pojištění, a to hned poté, co nynější vláda zaťala další sekeru do už tak krvácejícího solidárního fondu. Tou ranou je samozřejmě zrušení nemocničních poplatků a plán na zrušení poplatků u lékařů a za recepty. Splnění předvolebního slibu vytvoří další dluh v řádu několika miliard (celkový odhad je asi 5,5 mld. Kč). Řešením je tedy podle pana ministra napumpování dalších peněz do tohoto bezedného měšce, a nepůjde o drobné. Kumulovaný deficit se bude počítat v příštích dvou letech v řádech desítek miliard. Vládě totiž „úspěšně“ sekundují některé nemocnice (včetně těch státem řízených), které zasekávají své sekerky do rozpočtu veřejného zdravotnictví.
Příliv dalších peněz do systému nelze jednoduše rozporovat. Stačí se podívat na procento HDP, které náš stát do zdravotnictví vkládá (asi 7,5%) a porovnat to s našimi evropskými sousedy. Nelze ale také ani jednoznačně říci, že je české zdravotnictví jako celek podfinancováno. Podfinancovány jsou některé jeho segmenty, zatímco na jiných se dá docela dobře vydělat. Tvrdit ale, že v současné době jsou vnitřní zdroje systému vyčerpané, značí buď o nedostatku fantazie, neinformovanosti anebo o nedostatku politické odvahy. Mám obavu, že právě poslední důvod je ten správný. Kdyby bylo odvahy dost, bylo by třeba říci, že tak, jak je systém veřejného zdravotního pojištění u nás nastaven, je dlouhodobě neudržitelný. Navrhovaná opatření, která spočívají fakticky pouze v dodání dalších peněž do nenasytného zdravotnictví budou mít proto jen jepičí efekt.
Ačkoli se zdá další navyšování plateb za státní pojištěnce jako nejpochopitelnější, otázka zní kam až v tom navyšování zajdeme? Státních pojištěnců je totiž stále více, a pokud nebude přehodnocena jejich struktura, nestátní pojištěnci (kterých je méně) na to budou muset vydělat. Odkup nedobytných pohledávek je návrh sice rozumný ale také opatření typu „z jedné kapsy do druhé“.
Naopak opatření s eufemistickým názvem „Mobilizace zůstatků rezervních fondů“ zdravotních pojišťoven, pokládám za vyloženě špatné a zavánějící nezodpovědností. Jednoznačně se zde upřednostňuje okamžitý efekt před dlouhodobou stabilitou. Nejde totiž o nic jiného než o vysátí fondů, která byly na účtech pojišťoven zřízeny pro případy pohrom, epidemií a katastrof. Taková opatření se mají dělat v případech krajní nouze (něco jako je válečná mobilizace) a ne jako nástroj pro uspokojení okamžitých potřeb (často velmi diskutabilních).
Návrh počítá také s tím, že v roce 2015 budou kompenzovány výpadky příjmů z regulačních poplatků ambulantním lékařům (cca 1,5 mld. Kč). Je představa, že bude výpadek nahrazen lékařům a nikoli lékárnám? To by totiž bylo dalších 1,8 mld. Kč. Pokud síla lékárníků zvítězí, a proč ne, jsou také poskytovateli zdravotních služeb, bude pikantní sledovat vracení poplatků řetězcům, které je už léta kvůli konkurenčnímu boji fakticky nevybírají, respektive je vracejí zákazníkům.
Stále čekám, že ministerstvo přijde se souborem Opatření II a začne skutečně řešit problémy našeho univerzálně solidárního zdravotního pojištění. Mám ale spíše obavu, že někdo jiný práskne do stolu a řekne: „Tak na to peníze nedám“. Ten moment není daleko. Co se stane den poté?
20.3.2014autor:
