Díky obětavé práci lékařů a ostatních zdravotníků je kvalita české medicíny mnohem vyšší, než by odpovídalo penězům, které společnost do zdravotnictví investuje. Pacienti nevědí, co mají, a nejeden zdravotník si občas oprávněně povzdechne, že si toho vlastně ani moc neváží.
Naše zdravotnictví se potýká se třemi zásadními problémy. Tím prvním je nedostatek peněz, kdy dobrá kvalita a slušná dostupnost zdravotních služeb je zajišťována na úkor zdravotníků, kteří zůstávají nedobrovolnými sponzory neprofinancovaného systému. Druhým problémem, který pramení z prvního, je prohlubující se nedostatek zdravotníků, kdy pracující lékaři stárnou, nemocnicím chybí personál a nepřetržitá péče je zajišťována pouze za cenu porušování zákoníku práce a nelegálního zaměstnávání cizinců. A tím se dostáváme k třetímu problému, kterým je obcházení a porušování platných předpisů umožněné absencí nezávislé kontroly a impotencí státní správy.
Problémy, které ve zdravotnictví bobtnají léta, samozřejmě nelze vyřešit ze dne na den. To dá rozum. Výdaje na zdravotnictví se z roku na rok o sto miliard korun nezvýší a tisíce mladých doktorů a sester do zdravotnických zařízení také přes noc nenapochodují. Základním předpokladem pro řešení problémů je však to, že je musíme alespoň správně pojmenovat a že i lidé, kteří mají moc něco změnit, tedy politici, musí veřejně přiznat, že tyto problémy existují a zároveň projevit snahu je řešit.
Bohužel ani takto samozřejmé předpoklady splněné nejsou. Místo řešení opravdových problémů ministerstvo zdravotnictví vytváří iluze, že řešení neexistujících pseudoproblémů našemu zdravotnictví pomůže. Klasickým příkladem takové iluze je eHealth, neboli elektronizace zdravotnictví. Představy, že elektronické recepty pomohou pacientům, kteří nemohou sehnat doktora, nebo že něco ušetří elektronické neschopenky, či že se snad lékaři nemohou dočkat další byrokratické povinnosti, jakou je elektronická evidence tržeb, tak ty jsou přímo tragikomické.
Podobně naivní je myšlenka, že pokud budeme pohyb každého pacienta i činnost všech zdravotníků sledovat v Národním zdravotním informačním systému, zjistíme snad nakonec něco jiného, než že je zdravotnictví podfinancované a že trpí nedostatkem doktorů a sester. A to, při vší úctě k Ústavu zdravotnických informací a statistiky i k jeho šéfovi Dr. Duškovi, to přece už dávno víme. Stejně iluzorní je představa, že vylepšený systém DRG nakonec nějak namnoží peníze od zdravotních pojišťoven. Nesmysl. Jen se to málo asi jinak přerozdělí.
Mám pocit, že většina těch nejrůznějších komisí a pracovních skupin, a že jich na ministerstvu zdravotnictví už je, není ve skutečnosti ničím jiným než mediální mlhou, která má zakrývat skutečnost, že ty opravdové problémy vláda řešit nehodlá. A to je obrovská škoda. V době ekonomické prosperity a tedy rostoucího výběru daní je totiž ideální příležitost prosadit zásadní změny ve financování i v organizaci našeho zdravotnictví. Změny, úmyslně nepoužívám zprofanované slovo „reforma“, jejichž příznivý efekt se projeví třeba až za několik let, ale které nám zajistí i v budoucnosti udržitelnost zdravotnictví na úrovni, na kterou jsme zvyklí a kterou si přejeme. Pokud budeme se založenýma rukama čekat, až se ekonomika znovu zadrhne, nedočkáme se ničeho jiného než tupých škrtů pod hesly krizového managementu, které zase nikam nepovedou.
Vedle ekonomické prosperity je zde však navíc ještě unikátní situace politická, když tři pro zdravotnictví nejdůležitější politické figury, tedy předseda vlády, ministryně financí i ministr zdravotnictví jsou příslušníci stejné politické formace – hnutí ANO Andreje Babiše. V současnosti stačí tedy trocha dobré vůle a nehrozí nám, že se zdravotnictví stane obětí politických hrátek tak, jak tomu bylo v minulém volebním období, kdy si ministr financí Babiš udělal z ministra zdravotnictví Němečka fackovacího panáka a předseda vlády Sobotka tomu jen neschopně přihlížel. Každá snaha ministra zdravotnictví, bez ohledu na to zda užitečná či nesmyslná, byla v takové konstelaci odsouzena k neúspěchu. Nic takového dnes nehrozí, jen té ochoty pro zdravotnictví něco užitečného udělat, tak té se nějak nedostává. Mladý a jistě ambiciózní ministr Vojtěch je ve funkci již rok a navzdory politické podpoře svého šéfa premiéra Babiše, toho bohužel zatím moc nedokázal. Škoda promarnit šanci, která se našemu zdravotnictví naskytla.
MUDr. Milan Kubek
Prezident České lékařské komory
9.1.2019autor:
