Dovedeme si představit, že bychom šli do servisu s opravou prasklého předního okna a zaměstnanec servisu by nám bez našeho vědomí a souhlasu opravil ještě klimatizaci, brzdy, vyměnil všechny kapaliny a účtoval o 10 000,-Kč více než by stála oprava jen toho poškozeného okna? Anebo jinak. Opravář by nám sice okno opravil, ale při vyjíždění z garáže by naboural blatník a přední světlo a my bychom si to vše a ve stejném servisu nechali na naše náklady opravit? Nebo byste nebyli s opravou spokojení, přesto ji zaplatili a pak se s jinou opravou vrátili do toho samého servisu? Odpověď zní, že byste museli být blázni, takhle plýtvat svými penězi, časem a v neposlední řadě svým majetkem – tedy automobilem. Vždyť auto něco stojí, většina z nás se o něho stará, chodí na pravidelný servis, dolévá kapaliny, měří tlak v pneumatikách, někteří si ho dokonce pravidelně myjí, luxují, kartáčují, voskují a vůbec se k němu hezky chovají, aby jim co nejdéle vydrželo.


PROČ SE TEDY STEJNĚ NECHOVÁME KE SVÉMU ZDRAVÍ?!

Doposud se totiž zdá, že kus plechu má větší pozornost, než naše zdraví. Tomu se začínáme věnovat většinou až tehdy, když je pozdě. Nevěnujeme mu většinou pozornost ani v podobě těch pravidelných technických, tedy pardon, preventivních prohlídek. Naučili jsme se totiž péči o naše zdraví, případně nemoc přenechávat systému. Delegovali jsme mu pravomoc pečovat o naše tělo a duši a moc jsme se neptali, nezajímali, nerozhodovali. Výsledkem je, že nám zůstala bez-moc. A protože platí pořekadlo: „Co systém jednou schvátí, už nenavrátí“, pracuje to soukolí na plné obrátky, organizuje, vybírá, vyplácí, nařizuje, předepisuje, operuje a to vše bez našeho velkého přičinění. Dostali jsme se do zdravotnické mašinerie, která nás unáší kamsi……a my se neptáme, neprotestujeme, my konzumujeme, co nám jedni předepíší a naordinují a druzí zaplatí. Že jde o nás a naše peníze nám jaksi nedochází. Systém má také jasný argument pro všechny, kteří se případně moc ptají. Medicína a vůbec zdravotní péče je přeci tak složitá věc, že se laik nemůže orientovat a ani dobře ptát, takže poslouchejte, co vám ti vzdělaní a pomazaní říkají a bude dobře.

Necháme se v autoservisu zahnat do kouta tvrzením, že přeci nejsme automechanik, abychom zhodnotili, co naše auto potřebuje a co ne? Asi těžko. Někdo jiný může namítnout, že jsme-li nemocní, jsme ve stresu, můžeme mít sníženou rozhodovací schopnost. To sice ano, ale většina má své blízké, přátele, kamarády, ti se mohou ptát za nás, být při nás, když jsme my sami oslabení. V dnešním světě plným informací už přece nejsme závislí na informacích z jedné strany. Systém není guru, který vše dobře ví a rozhodne za nás. Nenechme si tedy nikým a ničím brát právo ptát se, žádat vysvětlení, informace, zvažovat, posuzovat a pak se rozhodovat a brát odpovědnost za své zdraví i nemoc. Buďme ostražitými zákazníky i při čerpání zdravotních služeb, vyplatí se to nám i systému.

Ivana Plechatá
5.11.2012

autor: Ivana Plechatá


Další články

Na přehled všech komentářů