Vláda jako celek fungovala velmi rozporuplně. V podstatě zpočátku premiér zcela ignoroval legislativu a krizový štáb nejprve řídil ministr zdravotnictví, poté jeho náměstek, tady úředník bez prověrky, který je ale shodou okolností uznávaný epidemiolog. Pokud by byl první náměstek například profesí patolog, bylo by toto rozhodnutí poněkud nešťastné. Až po opakovaných protestech začal fungovat centrální krizový štáb, řízený ministrem Hamáčkem.
Nebylo také šťastné, že řada vyjádření jednotlivých protagonistů se měnila během hodin a často byla zcela protichůdná vyjádření ministra Hamáčka na jedné straně a reprezentantů ministerstva zdravotnictví na straně druhé. Ani reprezentanti ministerstva zdravotnictví se ve svých oficiálních prohlášeních vždy neshodli. Tím pádem poslanci, natož veřejnost, nevěděli, zda rozhodnutí vlády vychází z doporučení odborníků nebo zda reflektují doporučení marketingových specialistů z týmu kolem premiéra.
Někteří ministři se nezapojovali vůbec (například ministryně práce a sociální věcí) nebo se ani neúčastnili jednání sněmovny (ministr školství). Jejich rozhodnutí pak byla naprosto zmatená a často na poslední chvíli. Typické jsou zmatky kolem maturit, přijímaček, dobrovolné – nedobrovolné výuky a OČR.
Faktem ale je, že se ministerstvu zdravotnictví podařilo velmi rychle zavést krizový režim ve zdravotnických zařízeních, i když za cenu toho, že několik týdnů byla v řadě nemocnic prakticky ochromena péče o neCOVID pacienty. Ministerstvo zdravotnictví také konečně zjistilo, kolik má ve svých přímo řízených nemocnicích JIP lůžek, kolik ventilátorů, přístrojů ECMO a vlastně vybavení a vše je nyní uložené v datech ÚZIS. Ten také vypracoval pro podobné situace software, takže pokud by se vše opakovalo, bude systém trasování pacientů již běžet automaticky. Toto považuji za zásadní pozitiva.
Kapitolou samou o sobě byl a je dovoz roušek, respirátorů a testovacích sad z Číny. Z Číny se virus rozšířil, Čína vše dlouho tutlala a poskytovala zkreslené či přímo lživé informace a pak nás zachránila prodejem předražených ochranných pomůcek, které navíc nesplňovaly požadovanou třídu, takže pokud byly testované v ČR, ukázalo se, že respirátory deklarované jako třída 3 jsou ve skutečnosti, dle naší normy, na hranici třídy 1-2.
Byť řada českých výrobců nabízela nanoroušky či respirátory nebo testovací sady, tak stát o toto neměl zájem a vše dovezl z Číny. Třešničkou na dortu byla volba distributorů. Místo těch, co podobné zdravotnické prostředky řadu let dováží (a jsou jich v ČR desítky), tak byly osloveny naprosto neznámí distributoři a dovozci a jsem velmi zvědavý, k čemu dospěje vyšetřovací komise.
O chaosu a o kvalitě dovozu z Číny svědčí finální testování vzorku populace, které proběhlo. Představitelé MZ zpočátku tvrdili, že když bude mít protilátek dostatek obyvatel (desítky procent), že bude možné ukončit ochranná opatření, jelikož bude obyvatelstvo dostatečně promořeno. Pak proběhla velká studie, promořeny podle ní jsou procenta nebo dokonce jen promile populace. A najednou toto nevadilo a stačí malé promoření. Nicméně podobná studie z jižních Čech, kde ale místo testovacích sad z Číny byly použity německé sady, ukázala, že promoření je spíše desítky procent. Jsem zvědav, jak experti MZ vysvětlí tyto rozpory.
Pokud tedy vše shrnu, tak se expertní komise opakovaně mýlily, vydávaly zcela protichůdná doporučení a odhady. Je tedy otázka, co je vlastně příčinou malého počtu nakažených, vážně nemocných a mrtvých. Je nutné připomenout původní záměr oploštit křivku, kdy prof. Prymula zpočátku opakovaně jako epidemiolog tvrdil, že počet nakažených, mrtvých a vážně nemocných bude stejný, ať zavedeme či nezavedeme tato drastická opatření. Pokud je ale zavedeme, tak se „křivka“ oploští, a konečné počty dosáhneme za podstatně delší dobu, což nepovede to ke zhroucení zdravotního systému. Postupně se ale ukazuje, že v šíření COVID hraje klíčovou roli řada faktorů a že se v jednotlivých regionech chová COVID různě podle struktury obyvatel, jejich genetiky a řady dalších neovlivnitelných faktorů.
Koronavirus nezmizí. Opatření se uvolňují, i když počet nakažených kolísá a v posledních dnech zvolna roste k reprodukčnímu číslu jedna, které bylo ještě před pár týdny magickou mantrou. Jistě bude podobně jako u chřipkových epidemií počet nemocných s COVID ve vlnách kolísat. Po nějaké době objeví vakcína a bude možné využít očkování podobně jako v případě chřipky.
Zda je na to připravená vláda a jednotlivá ministerstva, těžko říct. Vzor bychom si měli brát z Jižní Korei, Singapuru či Taiwanu, kde poté, co těmito zeměmi prošel SARS, připravili podrobné krizové plány pro situace, kdy se vyskytne nová epidemie. Z toho si musí vzít poučení i naše vláda a parlament. TOP 09 připravila podrobný materiál, který vychází z krizových plánů těchto zemí a jsou v něm zapracované zkušenosti z ČR. Tento materiál předáme vládě a je na ní, zda ho využije.
Vláda konečně zjistila to, co já a TOP 09 říkáme dlouho dobu. Zdravotnictví je podfinancované, platy je nutné dále zvyšovat tak, aby ty tisíce zdravotníků nependlovaly do Rakouska a Německa, ale pracovaly v našich nemocnicích. Systém jede na doraz za cenu porušování zákoníku práce a jeho reforma je nezbytná. A rozsáhlé investice, nejen do přímo řízených nemocnic, ale do všech páteřních zdravotnických zařízení, jsou nezbytné. Na nich stálo v posledních měsících naše zdravotnictví.
Naši výrobci mají dostatečné kapacity vyrábět ochranné pomůcky a další, jen jim stát nesmí házet klacky pod nohy a musí je podporovat. Nejen ty nadnárodní velkoproducenty, ale především ty menší, české.
Nemá smysl se bát dalších vln, je třeba se bát toho, že se vláda nepoučí a nebude připravena. Bát bychom se též měli dalších mutací virů – po SARS to byl nyní COVID a je jasné, že Světová zdravotnická organizace (WHO) naprosto není připravena. Pokud by třetí pandemie z Číny byla zase silnější tak, jako je COVID silnější než SARS, mělo by to fatální následky a tomu je nutno zabránit.
Poučit se musí i EU, jelikož nejen WHO, ale i EU by měla přece jen více spolupracovat, co se zdravotnictví týče. Jednotlivé státy EU si toto nepřály – fakticky neexistuje nic jako společná zdravotnická politika členských států, ale domnívám se, že současná pandemie je alespoň částečně přesvědčila, že jednotná zdravotní politika EU a koordinace některých kroků je správná a ku prospěchu všech občanů EU.
25.5.2020autor: Prof. MUDr. Vlastimil Válek, poslanec za TOP 09, působí na Lékařské fakultě MU Brno
