Strategie reformy psychiatrické péče Ministerstva zdravotnictví z roku 2013 došla za šest let k hranicím svých možností. Systémová změna péče a jejího financování potřebuje dnes nikoli podporu, ale přímé a aktivní zapojení několika dalších resortů. Vznikající Národní akční plán pro duševní zdraví je systémovým nástupcem zdravotnické reformy a dělá z ní víceoborový, celospolečenský projekt.
Probíhající debata o udržitelném financování vznikajících Center duševního zdraví dobře ilustruje úskalí spolupráce na zdravotně sociálním pomezí. Sociální a zdravotní péče se – pokud jde o finance – liší téměř ve všech myslitelných aspektech. Krajské samosprávy se při zajiš’tování sociálních služeb koordinují prostřednictvím jednoho ministerstva, pojišťovny a poskytovatelé zdravotních služeb jednají s druhým a společně předpokládáme, že se v podmínkách české legislativy v určeném čase a výši potkají ve víceoborových týmech Center duševního zdraví. Je to trochu jako hloubit tunel pod Alpami ze severu a z jihu podle dvou různých plánů a věřit, že se uprostřed setkají.
Celá reforma péče o duševní zdraví je však mnohem komplikovanější soustava tunelů. Včasná intervence při vznikajícím duševním onemocnění se z velké části týká dětí a mládeže – to je trasa třetího ministerstva. Ochranné léčení nařizují soudy – Ministerstvo spravedlnosti. Financování bydlení, nezbytnou součást úspěšné komunitní péče, má na starost resort místního rozvoje. A kompletní redesign financování – Ministerstvo financí. Víceoborová síť služeb tak pro svůj vznik nutně potřebuje bezešvou spolupráci hned několika resortů. V tom spočívá hlavní smysl práce na Národním akčním plánu pro duševní zdraví – společně hledáme shodu na závazném strategickém dokumentu, který usnadní spolupráci na celospolečenské změně, kterou reforma péče o duševní zdraví představuje.
Často se soustředíme na otázku, kolik to bude stát – tedy jaké prostředky musí na péči uvolnit veřejný rozpočet. Zapomínáme na mnohem důležitější rozměr – kolik nás stojí duševní nemoci dnes. Nikoli jen v přímých platbách za zdravotní či sociální péči, ale socioekonomický náklad celkem. O kolik přicházíme na domácím produktu, daních a odvodech, když duševně nemocným komplikujeme přístup na trh práce? Podle analýz OECD mohou celkové náklady na duševní nemoci přesahovat čtyři procenta HDP evropských zemí.
Zkušenost s duševní nemocí má každý pátý Čech. Duševní nemoci jsou druhým nejčastějším důvodem pro přiznání invalidního důchodu. Stojíme před výzvou, zlepšit kvalitu života téměř dvou milionů lidí, usnadnit jejich plnohodnotné zapojení do života, práce, společnosti. To je úsilí, které má smysl navzdory obtížím a nejistotě, s nimiž se potká.
PhDr. Ivan Duškov, předseda výkonného výboru Reformy psychiatrické péče, MZČR
30.4.2019autor:
