Koaliční smlouva mezi politickými stranami nové vlády vytváří základ jejího programového prohlášení a prozrazuje hodně o tom, kam by se mohlo ubírat naše zdravotnictví. Pokud bychom záměry mohli shrnout do jediné věty, čeká nás nižší přímá spoluúčast, zvýšení nároků na státní rozpočet a daňové poplatníky a vyšší centralizace.
S výjimkou platby za pohotovost se má uzavřít šestiletá éra regulačních poplatků. Pro poskytovatele zdravotní péče to bude znamenat výpadek příjmů na úrovni šesti miliard korun ročně. Ty chce nová vláda najít ve státní pokladně, tedy aktuálně zvyšováním státního dluhu. Z prostředků na péči se budou plně dotovat hotelové služby. Tam, kde poplatky určitý regulační efekt prokázaly, je možné čekat negativní důsledky.
Platba za tzv. státní pojištěnce má kromě kompenzace zrušení regulačních poplatků pravidelně růst o inflaci a zohledňovat růst mezd zdravotnického personálu. Konkrétní vzorec sice smlouva neuvádí, ale jeden procentní bod inflace představuje pro systém veřejného zdravotního pojištění asi dvě a půl miliardy korun. Snížení DPH na léky uleví systému od zátěže v řádu několika málo miliard korun, celkově však veřejným rozpočtům způsobí výpadek obdobného řádu.
O systémových opatřeních se v koaliční smlouvě příliš nedočteme. Za správný krok lze jistě považovat povinnost zveřejňovat smlouvy mezi pojišťovnami a poskytovateli péče. Kontroverzním počinem se naopak stane závaznost úhradové vyhlášky pro všechny pojišťovny. To lze chápat jako zrušení dosavadní smluvní volnosti, kdy se vyhláška aplikovala pouze tehdy, pokud nedošlo k dohodě mezi pojišťovnou a poskytovatelem. Smluvní volnost pak vede k tomu, že průměrné roční náklady na jednoho pojištěnce u zaměstnaneckých pojišťoven jsou asi o čtyři tisíce korun nižší než v případě VZP ČR. Právě o řešení této neefektivity největší pojišťovny ale nenalezneme v dokumentu ani řádku.
Některé obecné sliby můžeme kvitovat s povděkem. Do této kategorie patří vyšší důraz na prevenci. Prostor zde existuje značný, protože celkové výdaje na prevenci nečiní ani půl procenta celkových veřejných výdajů na zdravotnictví. Vyšší podporu potřebuje také segment paliativní péče (hospice), neboť se nikdy v minulosti netěšil velké popularitě politiků. Téma důstojného konce života pro nevyléčitelně nemocné by se tak mohlo dočkat zasloužené finanční pozornosti. Naopak, vyšší veřejné výdaje na lázeňskou péči nasvědčují tomu, že jde spíše o zachování existence léčebných zařízení, než o zvýšení účinnosti léčby financované z veřejných prostředků.
O dostupnosti lékařské péče se koaliční smlouva vyjadřuje zejména ve smyslu geografické blízkosti a z pohledu spoluúčasti, respektive doplatků na léky. Jinak velmi podrobná smlouva ale neřeší garance faktické dostupnosti u vážných onemocnění, kde jsou už v současnosti kvůli finančním limitům od pojišťoven pacienti často omezováni v léčbě.
Již nyní je zřejmé, že sliby z koaliční smlouvy, byť mnohé z nich by znamenaly pro české zdravotnictví přínos, bude nesnadné zaplatit. Z toho vyplývá, že značná část nemusí být splněna. Bude proto zajímavé sledovat další vývoj – co se stane ze slibů při konfrontaci s realitou.
29.1.2014autor:
