V poslední době se na ministra Hegera vrhají všichni zapřisáhlí liberálové, že chce omezovat právo kuřáků zapálit si, právo konzumentů alkoholu se napít. Starostovi Bloombergovi zase spílají v New Yorku všichni tlouštíci (a že jich tam je) milující sladké limonády z megakelímků. Co mají oba příklady společné? Je to diskuse, kam až může zajít (z)vůle státu či jiného establishmentu zasahovat do požitků lidí, ať už zákazy, příkazy nebo různými „dobře míněnými“ nařízeními a opatřeními.
Sama, když si nejsem jistá, upínám se ke známému citátu Jean-Jacques Rousseau: „Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého“.
Kouření, konzumace alkoholu nadmíru a obezita mají totiž jedno společné – stojí nás čím dál tím víc peněz, a dodejme, že z veřejných fondů, kam přispíváme bez rozdílu všichni. Potýkáme se s jejich následky nejen v systému zdravotnictví ale stále více i v systému sociálního zabezpečení. Zatím totiž nebyl předložen žádný vědecký důkaz, který by říkal, že kouření, alkoholismus nebo obezita (hodnoty nad 35 BMI) jsou zdravé a jednotlivci prospěšné či k jeho zdraví alespoň neutrální.
Je třeba připustit, že určité procento lidí s nadváhou či obézních za tento stav nemůže, kombinují se zde metabolické, genetické a jiné zdravotní zátěže, které vyžadují často dlouhodobou a nákladnou léčbu. Stále ale je velké procento těch, kteří by se na „zdravější“ váhu dostali, kdyby byli dostatečně motivovaní. Nejde o žádné trestání ale o informace, co nadváha způsobuje, o prevenci a profesionální pomoc v momentě, kdy váha stoupá. Co kdyby se místo volání odborníků na obezitu po budování XXL center, aby bylo dostatek zařízení na ošetřování obézních, se tito odborníci se státem a pojišťovnami shodli na efektivních motivačních programech pro ohrožené skupiny? Pojišťovny by také mohly finančně motivovat lékaře, kteří budou mít úspěch při provázení pacienta s nadváhou k přiměřené hmotnosti. Hodně totiž ušetří.
Momentálně trápí nadváha a obezita asi jeden a půl milionu Češek a Čechů. Varovné je, že přibývá obézních dětí a mladistvých. Náklady na léčbu tří hlavních skupin sekundárních následků obezity dosahují v ČR ročně 8,3mld.Kč, což například pro rok 2009 představovalo celých 12,8% všech celkových nákladů na systém zdravotní péče v ČR (zdroj: http://hta.fbmi.cvut.cz).
Na závěr bych tedy parafrázovala klasika: “Svoboda milovníků alkoholu, cigaret a krmě končí tam, kde začínají peníze nás všech“ a těch se v současném solidárním pojištění nedostává. Aby bylo do budoucna na léčení našich dětí a vnuků, budeme muset začít každý u sebe a sem tam něco z našich oblíbených požitků oželet a nebo si na ně připlatit. Volba a svoboda se rozhodnout je.
30.1.2013autor:
