Důchodový systém a jeho budoucí vývoj se dočkal značné pozornosti, odborných i politických debat a mnoha pokusů o reformu. Experti i politici se snažili najít společnou řeč v několika komisích, dvě z nich známé podle ekonoma Vladimíra Bezděka. I když se podařila úspěšně prosadit jen malá část jejich doporučení, byly alespoň provedeny výpočty a odhady, podle kterých máme poměrně jasnou představu, jak se bude náš důchodový systém vyvíjet v následujících dekádách. Totéž ale nelze říci o zdravotnictví.
Přitom právě dlouhodobé koncepci zdravotnictví by měla být věnována minimálně stejná pozornost. Demografické trendy stárnutí české populace budou mít totiž ještě větší dopad na zdravotnický systém, než na ten penzijní. Jaké příčiny k tomu přispějí?
Zaprvé, právě dlouhodobá diskuse o tom, že státní solidární systém nebude schopen zabezpečit důstojnou výši penze, vedla k širokému veřejnému povědomí o nutnosti individuálního zajištění a tvorbě úspor. Snad nikdo se již nepozastavuje nad tím, že by si měl nějakým způsobem spořit na stáří. Ať už ve třetím pilíři, či jakkoli samostatně, třeba nákupem nemovitosti. Dokonce i levicové strany chtějí toto individuální zajištění podporovat státním příspěvkem či daňovými úlevy.
Opačná situace panuje v oblasti zdravotnictví. Zde většina populace považuje spoluúčast za sprosté slovo a většina politiků nyní prosazuje její snižování, i když v mezistátním srovnání dosahuje podprůměrné úrovně. Proto se budeme muset spoléhat na solidární pilíř, který je ovšem mnohem citlivější na demografické změny.
Dále, zdravotní péče se řadí mezi kategorii „luxusních statků“. S růstem životní úrovně se zvyšuje i jeho podíl na výdajích. To je zcela prokazatelné z mezinárodních čísel. Protože však u nás panuje averze proti spoluúčasti, dopadne tento efekt především na veřejné zdravotní pojištění.
A konečně zatřetí, demografické změny budou doprovázeny (nebo i způsobeny) růstem kvality zdravotnických technologií, ale také její nákladovostí. To považují např. experti z OECD dokonce za větší problém, než samotné stárnutí populace.
U důchodového systému známe kalkulace, samozřejmě při stanovení určitých předpokladů, jak se bude vyvíjet počet lidí v důchodovém věku, jaký bude poměr pracujících k důchodcům a jaké výdaje budou potřebné k zabezpečení penze ve výši určitého procenta k hrubé mzdě. Známe také postoje jednotlivých politických stran a relativně konkrétní opatření, která hodlají prosazovat. Nic takového však nevíme o zdravotnickém systému. Na rozdíl od jiných zemí.
Aniž bych chtěl přeceňovat vliv expertních či politických komisí, české zdravotnictví si obdobu Bezděkovy komise zaslouží. Model kombinace nezávislých expertů, akademiků a zástupců politických stran se poměrně osvědčil, byť politická vůle realizovat cokoli nepopulárního zůstává nízká. Komise by měla vypracovat varianty vývoje nákladů na zdravotní služby, výběru pojistného, deficitu zdravotnického systému, výše dotace z dalších veřejných rozpočtů. Měla by také modelovat vývoj struktury nákladů podle jednotlivých segmentů i nákladovost vstupu nových technologií, kterou bude konfrontovat se zahraničními projekcemi.
Tyto kalkulace dlouhodobé problémy systému nevyřeší, protože budou představovat jen první krok– budeme mít lepší představu, jak na tom budeme. To by pak mohlo motivovat širokou veřejnost ke změně myšlení a chování a politické představitele k poněkud odpovědnějšímu přístupu.
29.7.2014autor:
