Od pátku 17. února jsou ve sdělovacích prostředcích zveřejňovaná data z analýzy Ministerstva zdravotnictví, která vychází z mezinárodního srovnání zdravotních ukazatelů OECD. Ukazují, že se v České republice nedaří zvyšovat průměrnou délku dožití takovým tempem jako v jiných zemích vyspělého světa.
V každém příspěvku (Ozvěny dne na Radiožurnálu ze dne 20.2., MF Dnes 20.2., Aktuálně- cz 17.2.) se dávala tato zjištění do příčinné souvislosti s počty lůžek, počty lékařů a kvalitou péče. Dramaticky se vršily otázky jak je možné, že se nám nedaří poskytovat takovou péči, která by významněji zvyšovala průměrnou délku života, když máme evropsky nadprůměrný počet lékařů a lůžek na 1tis obyvatel a když stále se zvyšuje objem poskytnuté péče i výdaje na ní. Přidejme k tomu také poprask, který se spustí vždy, když se začne mluvit o konkrétních místech, kde by se měly redukovat akutní lůžka či zavírat oddělení nebo dokonce celé nemocnice.
Je zarážející, že zatím nikdo neoponoval tím, že není žádná významná příčinná souvislost mezi zdravím a počty lůžek či lékařů. Neznamená totiž, že v zemích, kde je nižší počet lůžek a lékařů, mají její občané automaticky horší naději na délku dožití. Tak například některé vyspělé asijské země mají velmi nadstandardní počty akutních lůžek, délku pobytu na nich a počtu lékařů (vede Japonsko), zatímco například Austrálie má pouze zlomek těchto počtů, a přitom očekávaná délka života je v těchto zemích srovnatelná. (viz graf, zdroj:OECD, graf:M.Palát).
Připomeňme si, že očekávaná délka života je celkem významný statistický ukazatel, který vypovídá, byť orientačně, o zdravotním stavu obyvatelstva.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou determinanty (tedy to, co ovlivňuje) zdraví jiné, než podoba systému zdravotnictví.
-
Životní styl 40%
-
Životní prostředí 35%
-
Úroveň zdravotnictví 15%
-
Dědičnost 10%
Jak vyplývá z výše uvedeného, úroveň zdravotnictví, či jeho systém, ovlivňuje naše zdraví pouze z 15%.
Co je podle mého rozhodující pro to, abychom se zařadili , pokud se týká naděje na dožití a navíc naděje na dožití ve zdravík vyspělým zemím?
-
Odpovědnost každého z nás za zdraví své, svých dětí ale i komunity, ve které žijeme.
-
Výchova k prevenci a odpovědnému vztahu ke svému zdraví.
-
Opatření na vládní, regionální a místní úrovni, které se budou aktivně vztahovat k veřejnému zdraví, jeho ochraně a podpoře.
-
Široká informovanost občanů (nikoli pouze pacientů) – tzv. zdravotní gramotnost, o tom, co ovlivňuje naše zdraví a jak se chovat, aby nám vydrželo co možná nejdéle.
-
Motivující systém zdravotnictví, bez bariér, vstřícný pro všechny zúčastněné.
-
Zdravotní pojištění, ve kterém budeme vědět na co máme nárok a které nás bude zároveň motivovat k odpovědnému chování ke svému zdraví.
Je mi ale jasné, že věnovat se prevenci je značně nevděčné. Nutit lidi do odpovědného chování ke svému zdraví je politicky nepopulární a navíc se výsledky dostaví až v horizontu několika desítek let a to naše současné politiky a úředníky nezajímá. Mělo by to ale zajímat nás – jde totiž o naše zdraví a naše stáří.
1.3.2012
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
