Nemocnice je zdravotnické zařízení, které poskytuje komplex služeb lůžkové, ambulantní a komplementární péče. Součástí nemocnice jsou lůžková oddělení, specializovaný ambulantní provoz, technické zázemí, management (vedení), lékárny a výdejny pomůcek.

Všechny nemocnice v naší republice lze rozdělit základně do tří kategorií, a to podle toho, kdo je zřizuje a spravuje: Nemocnice řízené státem, takzvané přímo řízené organizace – kam řadíme všechny fakultní nemocnice, IKEM, Úrazovou nemocnici Brno, Ústřední vojenskou nemocnici, nemocnice řízené krajem, nemocnice obecní a městské, nemocnice zřizované dalšími právnickými subjekty (církevní, s.r.o., akciové společnosti, obecně prospěšné společnosti apod.).

Co do velikosti a do šíře spektra poskytovaných služeb, patří na první místo rozhodně fakultní nemocnice. Tento termín by se měl v roce 2014 změnit na „univerzitní nemocnice“, která by se od fakultní lišila tím, že ředitele by přímo jmenoval ministr zdravotnictví a majetek, který nyní fakultní nemocnice jen spravují, by byl na ně bezvýhradně převeden.
Fakultní nemocnice zajišťují primárně samozřejmě zdravotní péči, dále ale navíc výuku budoucích lékařů a podílejí na vědě a výzkumu. Financování fakultních nemocnic má několik zdrojů, nejvíce prostředků přichází ze zdravotního pojištění (80-85%), dále z prodeje zboží a jiných služeb (5-10%), z dotací na vědu a výzkum (3-5%) a z dotací poskytnutých zřizovatelem (1-5%). Toho času se v Praze nacházejí tři fakultní nemocnice (Všeobecná fakultní nemocnice, FN Královské Vinohrady a FN Motol), v Brně dvě (FN Brno Bohunice, FN U svaté Anny) a po jedné fakultní nemocnici má Plzeň, Hradec Králové, Ostrava a Olomouc. Fakultní nemocnice jsou schopny zajišťovat nepřetržitý průchod pacientů s „běžnými onemocněními“, ale i s komplikacemi, s kritickými stavy či se stavy, které nejsou na žádném jiném pracovišti řešitelné. Je to dáno jednak vybaveností fakultních nemocnic a soustředěním těch nejlepších odborníků ve svém oboru.

Fakultní nemocnice mají odlišnou strukturu pracovišť a i jejich řízení. Řízení je zde tak zvané dvojí, což znamená, že na jedné straně stojí ředitel nemocnice, pod jehož přímou kompetenci spadají primáři (dále pokračuje schéma tak, jak je podrobněji uvedeno níže v řízení klinik) a technický úsek (podrobněji rozebraný níže), na druhé straně ve vedení fakultní nemocnice stojí děkan, pod nějž přímo spadají přednostové klinik. Paralelně s vedením každé nemocnice (jak fakultní, tak soukromé či krajem řízené) je hlavní sestra, která je náměstkem pro ošetřovatelskou péči. Pod přímým vedením hlavní sestry je vrchní sestra, která je nadřízenou všech sester na konkrétním oddělení. Přímým podřízením vrchní sestry je sestra staniční, která zodpovídá za všechny ostatní sestry na oddělení či v ambulanci, ale není jejich přímou nadřízenou.

Fakultní nemocnice se dělí na jednotlivé kliniky – klinika je nemocniční pracoviště příslušného oboru, které slouží k léčebné činnosti, k výzkumu a k výuce, může se dále dělit na jednotlivá oddělení. Návrh na vznik kliniky vychází z akademického senátu fakulty, zřizuje ji ministerstvo zdravotnictví se souhlasem ministerstva školství. Řízení kliniky má svou hierarchii – za chod celé kliniky zodpovídá přednosta, pod kterého spadají tři kategorie zaměstnanců – je to jednak primář, který je odpovědný za léčebnou péči, dále zástupci pro výuku a zástupci pro vědu a výzkum. Primář je tedy přímým podřízeným ředitele a nepřímým podřízeným přednosty. Podřízení primáře jsou vedoucí lékaři kliniky (pod nimiž jsou dále ostatní lékaři), vrchní sestra a ekonom kliniky. Ekonom kliniky spravuje archiv, kontakt s pojišťovnami a zabezpečují provoz kliniky z té finanční stránky.

Pokud hovoříme o oddělení fakultních nemocnic, rozumíme tím pracoviště, které zajišťuje léčebnou, výzkumnou a případně výukovou činnost. Není ale společným pracovištěm s fakultou. Oddělení zřizuje ředitel nemocnice.

Co se týče nemocnic zřizovaných krajem, městem nebo obcí a soukromých nemocnice, bývá jejich schéma o něco jednodušší. V čele těchto organizací stojí ředitel, který jednak řídí zdravotní a jednak technickou část nemocnice. Do zdravotní části řadíme lékařskou a ošetřovatelskou péči. Do technické části spadá např. ekonomický náměstek, náměstek pro informatiku, technický náměstek, obchodní náměstek, atd. Mimo tyto dvě velké skupiny je pod kompetencí ředitele sekretariát nemocnice, právní oddělení, oddělení auditu a kontroly a tiskový mluvčí nemocnice.

Oddělení je součástí nemocnice, které slouží předně k léčebné péči, v mnohem menší míře než je tomu u fakultních nemocnic může sloužit k účelům výzkumným či výukovým v příslušném medicínském oboru. Zřizovatelem oddělení je ředitel nemocnice. Spektrum oddělení závisí na velikosti a spádové oblasti dané nemocnice. Vybavenost technická i personální těchto „menších“ nemocnic není na takové úrovni, jako je tomu u nemocnic fakultních, což ale rozhodně neznamená, že nedokážou zajistit kvalitní péči o pacienta. Rozdíly často přicházejí až v případech kritických nebo komplikovaných, jež vyžadují zákrok na specializovaném pracovišti.

Financování krajem řízených a soukromých nemocnic má podobné schéma jako fakultní nemocnice, jen se procentuelně liší zastoupení jednotlivých složek. Je jasné, že malá okresní nebo městská nemocnice nebude mít až 5% z dotací na výzkum. U soukromých nemocnic dochází od nového roku ke změnám, protože zákon, který zakazoval hrazení nadstandardu, nyní neplatí, takže tento zdroj příjmů může v soukromých (ale samozřejmě i ve všech státních) nemocnicích znamenat další, někdy nezanedbatelné, procento zisku.

Kvalita nemocniční péče je různá nemocnici od nemocnice. Hodnotí se z různých pohledů – spokojenost pacientů, množství komplikací, úmrtnost a podobně. Obecně nelze říci, že tahle nemocnice je úplně celá špatná a tahle je naopak ve všem nejlepší. Hodnotí se jednak nemocnice jako celek, jednak její jednotlivá oddělení, případně kliniky. Ročně vychází několik žebříčků hodnocení nemocnic, každý hodnotí určitý aspekt nemocniční péče, proto by vás nemělo zarazit, když se ve třech nemocnicích dočtete, že jsou „nemocnicí roku“.

Samozřejmě, že čím větší nemocnice je, tím širší spektrum péče může nabízet a s tím jde ruku v ruce lepší vybavenost přístrojová i personální a v neposlední řadě se tím snižuje i procento komplikací vzniklých při zákrocích či léčbě.