Češi se děsí eboly, která však pro rozšíření v Česku nemá podmínky, a naopak opomíjejí nemoci, které je reálně ohrožují. ČTK to dnes řekl přední český odborník na léčení hepatitidy C docent Petr Urbánek. Právě virový zánět jater C lékaři ročně zjistí u zhruba 900 lidí, přičemž podle odhadu je nových nákaz až třikrát více. Virus hepatitidy C v krvi má v ČR možná 50.000 lidí. Většina to neví, neboť infekce nemusí mít desítky let žádné příznaky a potíže vzniknou, až když jsou játra narušena.
„Myslím, že nebezpečí eboly je silně nadhodnocováno v zemích naší zeměpisné polohy a hygienického standardu. V české populaci je mnohem víc infekcí, o kterých se zdaleka tolik nemluví, přitom jejich socioekonomický dopad je mnohem významnější,“ zdůraznil lékař. Pro šíření infekce totiž je potřeba poměrně teplé počasí a blízký osobní kontakt. Nákaza se nepřenáší vzduchem jako chřipka, nepřenášejí ji komáři jako malárii.
„Co nás opravdu ohrožuje, jsou infekce, které jsou v Česku rozšířené,“ potvrdila dětská lékařka Marta Šimůnková. Proti hepatitidě B jsou děti v Česku chráněny očkováním v rámci hexavakcíny, proti typu A je mohou rodiče také dát očkovat. Proti „céčku“ očkování není. Lékaři podle Šimůnkové na hepatitidu C nemyslí, zvýšené jaterní testy přikládají jiným příčinám, například alkoholu a některým lékům, jež játra mohou také poškodit.
Ebola má dramatický nástup a vysokou úmrtnost, v průměru 60 procent nakažených zemře. „Céčko není populární, protože je to pomalá infekce a od nákazy do projevu nemoci může uplynout 20 i více let a zhruba 30 let do rozvoje rakoviny jater,“ vysvětlil Urbánek.
K ebole Šimůnková doplnila, že krvácivá horečka se v západní Africe rozšířila především kvůli neinformovanosti a pozdním epidemiologickým opatřením. „Nákaza tam je spojena s nízkými hygienickými návyky a tamními rituály, kdy se lidé dotýkají zemřelého, přičemž se infikují sami,“ přiblížila s tím, že Česko podobně jako ostatní země EU má vypracované systémy, jak šíření nákazy zabránit.
To, že se o ebole nyní tolik mluví, má v důsledku ale i příznivý dopad, protože lidé vědí, jak se infekce šíří a zdravotnické systémy jsou na ni připraveny. Šimůnková věří, že v Česku by se nemělo stát to co v USA, kdy pacient po příletu z Libérie zasažené epidemií eboly nebyl preventivně izolován a do péče lékařů se dostal, až když u něj nemoc propukla. Další opatření už ale nastoupila včas, v karanténě jsou všichni lidé, kteří s nemocným byli v kontaktu.
Podle informací Světové zdravotnické organizace (WHO) dosáhl k 1. říjnu počet obětí 3439 z celkem 7492 zaznamenaných případů nákazy. V Česku zatím žádný případ není. První případ nákazy na evropské pevnině je ve Španělsku, kde se nakazila sestra pečující o pacienta s ebolou.
Ebola se poprvé objevila v březnu v Guineji a od té doby se rozšířila do sousední Libérie a Sierry Leone. Případy se objevily i v Nigérii a Senegalu. Jde o nejhorší epidemii této nemoci od roku 1976, kdy byl virus eboly identifikován.
V Česku je pro sledování pacientů s možnou nákazou a jejich léčbu vyčleněna část infekční kliniky Nemocnice Na Bulovce, kde si také zdravotníci při pravidelných cvičeních ověřují postupy v péči, jež šíření nemoci zcela vyloučí.
7.10.2014zdroj: ČTK
