Nový přístup k léčbě achondroplázie popsal česko-japonský tým. Achondroplázie je vzácné onemocnění, zároveň ale i nejčastější forma genetické poruchy růstu u lidí. V Česku s ní každý rok přijde na svět zhruba deset dětí. Pomoci by podle výsledků nynějšího výzkumu mohlo využití syntetické molekuly ribonukleové kyseliny – tzv. RNA aptameru. Akademie věd ČR (AV) o tom informovala v tiskové zprávě. Achondroplázie je v současnosti nevyléčitelná.
Tým vedl Pavel Krejčí, který působí v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV a Masarykovy univerzity a v Mezinárodním centru klinického výzkumu nemocnice u sv. Anny v Brně. Vědec řekl, že postup byl původně vyvinut pro léčbu jednoho z typů očních onemocnění a tým se ho pokusil takzvaně relokalizovat – zkoumat a využít jako možnou léčbu pro jinou nemoc. Výzkum podle Krejčího trval pět let.
U achondroplázie je utlumen proces růstu kostí. Příčinou je podle odborníků mutace v genu pro buněčný receptor FGFR3, která způsobuje větší citlivost k signálům spouštějícím tento receptor. Je tak aktivnější, což paradoxně zpomaluje růst. „Důvodem je potlačené množení buněk chrupavky, které je pro růst kosti nezbytné,“ vysvětlila spoluautorka studie Michaela Bosáková. Výzkumnice působí na stejných pracovištích jako Krejčí. Ten dodal, že podle zjištění výzkumu lze poškozený růst kostí, vedoucí k achondroplázii, právě pomocí tzv. RNA aptameru částečně zvrátit.
Podle vědců se většina dosavadních testovaných léků na achondroplázii soustředí na tlumení následků nadměrné aktivity receptoru FGFR3. Krejčího tým na to však šel jinak. „Ukázali jsme, že RNA aptamer vázající se na spouštěcí signál receptoru FGFR3 zabraňuje jeho aktivaci v buňkách chrupavky. Podání tohoto aptameru myším modelům achondroplázie obnovilo dělení a zrání chrupavky a podpořilo růst kostí,“ uvedla Bosáková.
Krejčí zdůraznil, že je léčba achondroplázie dlouhodobá. Zahrnuje celé období aktivního růstu člověka – zhruba 15 let. Musí být tudíž bezpečná, s minimem negativních účinků a dlouhodobě účinná. Obecnými limity dlouhodobé léčby podle Krejčího bývá rozvoj odolnosti vůči léku, což nelze vyloučit ani v případě achondroplázie.
„Domníváme se, že RNA aptamer by mohl být vhodnou metodou první volby v terapii achondroplázie. Zároveň však díky svému odlišnému mechanismu účinku umožňuje i kombinaci s jinými terapeutiky, což by mohlo ve výsledku vést k ještě efektivnější léčbě,“ upozornil Krejčí na přednosti nového přístupu. RNA aptamer nedávno vstoupil do první fáze klinických zkoušek v Japonsku, tým počítá i se studií ve Spojených státech.
S vědci z Česka na výzkumu spolupracovali odborníci z Tokijské a Ósacké univerzity. Studii o výzkumu publikoval časopis Science Translational Medicine.
Achondroplázie se vyskytuje u jednoho až dvou dětí z 10 000 novorozenců. Jde o autozomálně dominantně dědičnou chorobu, k rozvoji nemoci „stačí“ získat jednu kopii mutovaného genu FGFR3. Až 90 procent dětí s tímto onemocněním se však narodí kvůli novým spontánním mutacím rodičům normálního vzrůstu. Rizikovým faktorem pro vznik takových mutací je podle AV především vyšší věk otce.
Lidé s achondroplázií v dospělosti dorůstají v průměru 125 centimetrů, trápí je kostní změny způsobující deformity končetin a páteře, poruchy spánku či obezita.
Podle odborníků je u pacientů důležitá rehabilitace a podchycení doprovodných zdravotních potíží. Někdy podstupují hormonální léčbu pro stimulaci růstu, v krajním případě i chirurgické prodlužování končetin.
6.5.2021zdroj: ČTK
