S pokusy o léčbu umělou ledvinou ve světě se setkáváme od roku 1914. V České republice je historie používání umělé ledviny spjata především s II. interní klinikou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK. První pacientkou, u níž lékaři poprvé v ČR provedli hemodialýzu, se v prosinci 1955 stala 18letá dívka. V roce 2014 se hemodialýzou léčilo již 7 756 pacientů. Budoucnost léčby ledvin lékaři vidí v biologické umělé ledvině nebo ve vytvoření nové ledviny pomocí kmenových buněk.
S prvními pokusy o léčbu pomocí hemodialýzy, tedy umělé ledviny, se setkáváme od roku 1914. Tehdy vyzkoušeli američtí fyziologové tento princip u psa. O čtrnáct let později vyvinul německý lékař Georg Haas dialyzační aparát. S ním pak provedl v témže roce první neúspěšnou dialýzu na pacientovi. Za druhé světové války, v roce 1943, zhotovil umělou ledvinu vlastní konstrukce holandský lékař Willem Johan Kolff. Poprvé ho použil u 29leté pacientky, ale opět neúspěšně. Vedle zdokonalování umělé ledviny, kterou posléze mohli pacienti používat i doma, vyvinul Kolff i umělé srdce a začal být nazýván „otcem umělých orgánů“. Teprve v roce 1945 byla léčba úspěšná. Pacientka s náhlým selháním ledvin byla napojena na umělou ledvinu a stala se tak důkazem, že tento typ léčby funguje. „Současně pracoval na umělé ledvině i Švéd Nils Alwall a je to právě tento typ umělé ledviny, které se po dlouhých vyjednáváních podařilo dostat k nám,“ uvádí MUDr. Jana Lachmanová, primářka Kliniky nefrologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK.
V České republice byla léčba umělou ledvinou poprvé provedena 10. 12. 1955 na 18leté pacientce. Praha se stala po Vídni, Hamburku, Curychu a švédském Lundu 5. městem v Evropě, v němž lékaři úspěšně provedli hemodialýzu. Členům tehdejšího dialyzačního týmu udělila v roce 1990 Československá nefrologická společnost čestné členství.
Léčba umělou ledvinou přinesla obrovský pokrok v léčbě selhání ledvin – životně důležitý orgán se podařilo nahradit přístrojem. Tím se pacientům s akutními potížemi umožnil návrat do často až zcela normálního života, chronickým pacientům se díky hemodialýze život prodloužil. „Léčba umělou ledvinou ve své době přinesla i mnoho etických problémů, což však medicínský pokrok přináší vždy,“, dodává MUDr. Jana Lachmanová.
Počet pacientů léčených hemodialýzou se neustále zvyšuje. Zatímco v roce 1991 šlo v ČR o 2 064 pacientů, v roce 2014 se jich takto úspěšně léčilo již 7 756. Diabetici z tohoto čísla tvoří 43 %, 72 % pacientů představují lidé nad 60 let. Celosvětově se pomocí hemodialýzy léčí téměř dva miliony lidí.
Pomocí hemodialýzy je možné kontrolovat vnitřní prostředí a objem tělesných tekutin. Neplní však svou úlohu v látkové přeměně a při tvorbě hormonů. „Budoucnost náhrady funkce ledvin by mohla být v používání přenosného dialyzátoru nebo v umělé biologické ledvině. Vědci pracují také na vytvoření nové ledviny pomocí kmenových buněk. Kompletní regenerace ledviny by mohla být možná i s využitím kmenových buněk pacienta v břišní dutině prasečího embrya s následnou transplantací vytvořené ledviny,“ udává prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, přednosta Kliniky nefrologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK.
Možným řešením je samozřejmě také časná diagnóza a léčba nemocí ledvin. U 40 % dialyzovaných pacientů je onemocnění ledvin diagnostikováno teprve ve fázi selhání ledvin. Lidé by proto neměli podceňovat preventivní vyšetření.
Edukaci veřejnosti o možnosti léčby ledvin pomocí hemodialýzy se Všeobecná fakultní nemocnice v Praze věnuje v rámci celoročního projektu Rok prevence. Ten probíhal po celý rok 2015 a upozornil na možnosti prevence závažných nemocí. Více informací o projektu se dozvíte na www.rokprevence.cz
8.12.2015zdroj: 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze
