Díky registrům dárců pomohly krvetvorné buňky a kostní dřeň českých dárců ve 30 zemích na všech kontinentech včetně Austrálie. Zahraniční buňky naopak dostalo téměř 2500 českých nemocných s leukemií a dalšími poruchami krvetvorby. V propojených databázích, kde je kolem 40 milionů dobrovolníků, se podaří najít vhodného zhruba v 90 % případů, nejdůležitější pro vyléčení je ale co největší shoda. ČTK to na tiskové konferenci k 30 letům fungování Českého národního registru dárců kostní dřeně (ČNRDD) řekla vedoucí koordinačního centra registru Jana Navrátilová.
Od pacientů z českých registrů je odběrů kolem 50 až 60 ročně, v posledních letech počty stoupají. Od začátku 90. let, kdy registry začaly fungovat, darovalo kostní dřeň téměř 1100 osob. Dalším téměř 2500 Čechů se podařilo najít dárce ze zahraničních registrů.
„Buňky vždy cestují za pacientem. Krvetvorné buňky mohou být použité do 48 hodin od odběru, kostní dřeň 24 hodin,“ uvedla Navrátilová. Cesta buněk do Austrálie byla podle ní logisticky velmi náročná i kvůli časovému posunu, ale kurýrovi s chladicím boxem se ji podařilo včas zvládnout. České buňky dosud pomohly více než 300 nemocných ve 30 zemích.
Pokud se ukáže, že pacient potřebuje transplantaci, lékaři prohledají nejprve databáze českých dárců. V ČNRDD spravovaném Fakultní nemocnicí v Plzni jich bylo na začátku září zapsaných více než 111 000. Přes 36 000 dobrovolníků se přihlásilo Českému registru dárců krvetvorných buněk, který spravuje pražský IKEM. Obě databáze se částečně překrývají, jsou ale napojené i na celosvětovou síť. Při shodě ale přednost dostávají tuzemští dárci. „Je to logisticky jednodušší, ale i levnější pro český zdravotní systém,“ dodala Navrátilová.
Při výběru toho nejvhodnějšího se posuzuje až 12 parametrů, často na ně má vliv dědičnost nebo místo života. Čechům tak nejčastěji z cizinců darují Němci. Nejvhodnější dárce se nejprve hledá mezi sourozenci, dárce v rodině najde asi čtvrtina pacientů. „Další příbuzní, třeba bratranci a sestřenice, už jsou z hlediska těchto parametrů prakticky cizí lidé,“ doplnila.
Do registru dobrovolných dárců kostní dřeně se mohou zapsat zdraví lidé ve věku 18 až 35 let. Darovat buňky či dřeň mohou sice až do 60 let, přednost se ale dává mladším dárcům. Jednak jsou podle Navrátilové spíš zdravější a pak lépe zvládají odběr buněk či dřeně. V obou případech dárce stráví většinou dva dny v nemocnici, u odběru dřeně je asi hodinu a půl v celkové anestezii, u darování buněk asi čtyři hodiny připojený na přístroj podobný jako u darování krve.
Stejně jako život v celé společnosti, i možnost získávání dárců podle primáře Hematologicko-onkologického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni Pavla Jindry zpomalila pandemie covidu-19. Počty nově zapsaných dárců v ČNRDD se pohybovaly kolem 5000, což byla polovina předcovidového roku 2019. „Letošní čísla ukazují, že se nám zase podaří dostat na ta čísla předcovidových let,“ řekl novinářům. Na začátku září bylo v registru zapsaných o 7759 osob víc než na konci loňského roku. V 60 letech jsou navíc potenciální dárci z registrů vyřazeni. Ze zapsaných možnost darovat a zachránit tak někomu život dostane asi jedno procento.
S poklesem počtu nově zapsaných potenciálních dárců se potýkal i registr IKEM. V roce 2021 jich přesto bylo o čtvrtinu víc než v roce 2020. Zájemcům o vstup do registru posílali sady na domácí odběr pro prvotní vyšetření. „Pandemie zasáhla i do příprav transplantací a ačkoliv se nejednalo o rekordní rok co do počtu zprostředkovaných odběrů, pracovně šlo o velmi náročné období, kdy docházelo k častýma rychlým změnám již naplánovaných zákroků,“ uvedli zástupci registru ve výroční zprávě za rok 2021.
13.9.2022zdroj: ČTK
