První pokus o transplantací srdce provedli českoslovenští lékaři už v létě 1968 v Bratislavě, pacientka ale tehdy žila po operaci jen pět hodin. Úmrtnost po transplantacích byla v celém světě vysoká, než se v 80. letech začaly úspěšně aplikovat léky usnadňující nemocným přijetí cizího orgánu. V té době se také podařila první úspěšná transplantaci srdce v Československu, kterou 31. ledna 1984 provedl lékařský tým pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Operace byla zároveň i prvním takovým úspěšným zákrokem ve východní Evropě.
Příjemce orgánu se stal tehdy čtyřiačtyřicetiletý technik Josef Divina, který dostal srdce muže o devět let mladšího. Na první výměnu srdce se tým lékařů připravoval dlouho. a počátkem roku 1984 k ní dostal svolení socialistického ministra zdravotnictví. „Byl to nezvyklý pohled na prázdný hrudník. Také když se srdce od dárce rozběhlo. Ono to fungovalo! Tehdy to bylo něco výjimečného. Dnes je to samozřejmost. Je to stejné jako s prvním letadlem či automobilem,“ vzpomínal po letech profesor Pavel Firt z kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, který byl v prvním transplantačním týmu.
Z nemocnice Divinu po náročné rekonvalescenci propustili 16. března a už 27. srpna se vrátil do práce – v tom držel v té době dokonce světový primát. Pak žil v kondici, kterou odhadoval na 60 procent té původní, celých 13 a půl roku. Zemřel v roce 1997 na selhání ledvin, způsobené farmakologickou zátěží organismu. Úspěch Divinovy operace přitom pomohl přesvědčit k zákroku i dalšího potenciálního pacienta Rudolfa Sekavy, který byl operován v říjnu 1984. Někdejší učitel z Jihlavy se potom zařadil mezi rekordmany, s transplantovaným srdcem žil skoro 35 let, zemřel v květnu 2019 krátce před 83. narozeninami.
O transplantace se lékaři na území dnešní České republiky pokoušeli už za monarchie, v prosince 1905 dokonce rakouský chirurg Eduard Zirm provedl v olomoucké Zemské nemocnici vůbec první úspěšnou transplantaci lidského orgánu na světě, když pacientovi voperoval oční rohovku. Transplantace důležitějších orgánů ale mohly přijít až s dalším pokrokem lékařské vědy – od nástupu antibiotik přes moderní chirurgické metody, lepší poznání fungování lidského organismu až po nástup léků, které potlačují imunitní reakci organismu a umožňují tělu přijmout cizí orgán.
První transplantace ledviny se v Československu uskutečnila v listopadu 1961 v královéhradecké fakultní nemocnici, šestnáctiletá dívka tehdy orgán dostala od matky. Pacientka ale po 16 dnech zemřela na infekci. Systematický transplantační program však začal až o pět let později. V pražském ústavu, předchůdci Institutu klinické a experimentální medicíny, provedl na jaře 1966 tým lékařů pod vedením profesora Prokopa Málka první úspěšnou transplantaci ledviny od živého dárce. Příjemce už žil s novou ledvinou tři roky. Postupem času se díky pokroku v medicíně stal z transplantace ledvin téměř rutinní zákrok.
Podobní to je dnes i s transplantací srdce, i tady se ale zpočátku lékaři museli smířit s neúspěchy. Tým vedený akademikem profesorem Karolem Šiškou uskutečnil v Bratislavě první operaci v bývalém Československu jen sedm měsíců po profesorovi Christianu Barnardovi, který jako první na světě transplantoval srdce v Kapském Městě 3. prosince 1967. Slovenka Šarlota Horváthová, která se v roce 1968 do nemocnice dostala v kritickém stavu s těžce postiženými ledvinami, plícemi i játry, dostala srdce asi čtyřicetiletého muže. To sice začalo pracovat, ale vydrželo jen asi pět hodin.
Už rok před první úspěšnou transplantací srdce, v únoru 1983, lékaři brněnské Fakultní nemocnice sv. Anny pod vedením Vladimíra Kořístka poprvé v Československu s úspěchem voperovali pacientovi játra od dárce. A v dalších letech přibývaly orgány – nebo jejich kombinace – které lékaři dokázali transplantovat. V červnu 1983 to byla kombinovaná transplantace ledviny a slinivky, v dubnu 1987 v pražském Ústavu hematologie a krevní transfúze lékaři provedli první úspěšnou transplantaci kostní dřeně u dospělého. U dítěte lékaři provedli tento zákrok koncem listopadu 1989 v pražské motolské nemocnici. Koncem 90. let přišly i transplantace plic.
Vyvíjely se i postupy kolem transplantace srdce. Na jaře 2003 lékaři v IKEM pod vedením Jana Pirka pomohli před 20 lety v té době průkopnickým zákrokem přežít a dočkat se transplantace muži, kterému hrozilo jeho vlastní srdce každým okamžikem vypovědět službu. Začátkem dubna 2003 proto – poprvé v ČR a zemích východní Evropy – voperovali 57letému Antonínu Tučkovi jako dočasnou podporu mechanické srdce. Díky tomu se pacient o měsíc později dočkal i definitivního řešení, když mu 2. května 2003 transplantovali srdce biologické.
Unikátní zákrok byl výsledkem programu „umělého srdce“, přesněji mechanické srdeční podpory. Ta je určena pro pacienty, pro které právě vhodné srdce není k dispozici, jako přechodná podpora do transplantace. Prvnímu z pacientů posloužil přistroj Thoratec VAD umístěný na břiše. Přitom ještě před zákrokem lékaři dávali muži, kterému kvůli špatné činnosti srdce začaly selhávat i jiné orgány, jen několik hodin života. Vývoj ale šel dál, v listopadu 2017 dokonce lékaři z IKEM poprvé v ČR voperovali pacientovi biokompatibilní umělé srdce. Jeho málo funkční úplně odstranili.
(ČTK)
zdroj:
