Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejnil minulý týden aktuální a dosud nejucelenější data o personálním a platovém vývoji v českém zdravotnictví. Čísla poskytují poněkud jiný obraz, než nám prezentují zástupci lékařských odborů nebo ČLK.
První zásadní sdělení zní – lékařů pracujících v České republice neubývá. Naopak, jejich počty dlouhodobě rostou. Měřeno pracovními úvazky jich mezi lety 2010 a 2015 přibylo 2 641 a celkový počet se zvýšil na 41 293. Nárůst byl zaznamenán jak v segmentu akutní lůžkové péče (nemocnice), tak v segmentu ambulantním. Pouze u ostatní lůžkové péče (zejména LDN) došlo k mírnému poklesu o 50 úvazků na 1551.
Zároveň se potvrdily velké regionální rozdíly v počtu obyvatel na jeden úvazek lékaře. Pokud odhlédneme od specifického postavení Prahy a Středočeského kraje, nejvyšší počet obyvatel na jednoho lékaře je evidován Ústeckém kraji (324), tedy o 40 % více než v Jihomoravském kraji (231).
Jiný trend můžeme vysledovat u vývoje počtu úvazků všeobecných sester a porodních asistentek. U nich došlo za posledních šest let k poklesu, byť velmi mírnému o necelé procento (cca 721 sester) na celkových 83 259. Důležitější zprávu představuje skutečnost, že sestry se přesunují z lůžkové péče (akutní i následné) do ordinací ambulantních specialistů či praktiků (+ 1287 sester). Vyšší důraz na ambulantní služby nám sice doporučují i mezinárodní instituce, nicméně nedochází k adekvátnímu snižování kapacit u akutní lůžkové péče.
Co se týče platů a mezd lékařů, málokteré odvětví ve veřejném i soukromém sektoru dosáhlo v posledních letech na tak výrazný nárůst. Platy lékařů se zvýšily od roku 2010 o 32 %, mzdy potom o necelých 20 %. U sester se jedná o mnohem menší nárůsty. Ve stejném období platy stouply o 12 %, mzdy pouze o necelých 9 %. Ještě doplňme, že cca dvě třetiny pracovníků pobírá plat, zbytek mzdu (část krajských a městských nemocnic a soukromá zařízení).
Z aktuálních čísel vyplývá, že personální situace v českém zdravotnictví nevypadá tak tragicky, jak jej líčí různé zájmové skupiny. Problémy mají charakter regionálních a profesních specifik. Z toho pohledu je možné označit plošné zvyšování tarifních tabulek (či mezd) všem pracovníkům o stejné procento za málo účinné. Prostředky by spíše měly směřovat cíleně tam, kde problémy skutečně existují (např. sestry v nemocnicích, určité regiony, segment dlouhodobé péče). A provést opatření, které zefektivní organizaci péče, protože právě tam se vytváří pocit nedostatků lékařů, ačkoli jich přibývá. O neefektivitách jsme psali např. zde: https://www.ozdravotnictvi.cz/komentare/mezinarodni-srovnani-mnoho-lekaru-luzek-i-navstev/
Aktuální statistiku o personální situaci ve zdravotnictví je možné nalézt zde:
http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-poprve-predstavilo-komplexni-data-o-zdravotnickem-per_12201_1.html
autor:
